Myšlenky, které přicházejí jinak
Od rána přemýšlím o smrti – ale jsou to jiné myšlenky než ty, které mě provázely v dětství. Tehdy jsem byla vychovávaná s představou, že smrtí vše končí. A právě tahle představa mě velmi děsila. Nedokázala jsem pochopit, že by po mé smrti najednou nemělo existovat nic. Často jsem se v noci budila s pocitem úzkosti – svět přece nemůže fungovat dál beze mě! Žaludek se mi svíral, fyzicky mi bylo zle. Nedokázala jsem s tím nic udělat, a tak mě ten strach provázel i do dospívání. Časem jsem si dokonce zakázala o smrti vůbec přemýšlet. A nikdy mě nenapadlo hledat jiné – alternativní – možnosti.
Proč se o smrti vlastně nemluví?
Po prožitku Znovu-napojení jsem se začala častěji setkávat s lidmi, kteří pracovali s dušemi – pomáhali jim při přechodu na druhou stranu. Zpočátku mi to připadalo zvláštní, ale když jsem si to mohla vyzkoušet na vlastní kůži, začala jsem vnímat, že něco opravdu existuje. Dokonce i na dovolené jsem se ocitla v situaci, kdy jsem pocítila přítomnost něčeho velmi nepříjemného. Odmítla jsem to, ale zároveň jsem si jasně nastavila hranice – kam až chci v těchto tématech jít.
Nemám na to žádný důkaz. Ale má duše ví. A s touto důvěrou se mi žije mnohem lehčeji.
Nejsme připraveni
Přišel den, kdy jsme se loučili se strýcem. Dlouho tajil příznaky rakoviny – nikomu nic neřekl, až do posledního týdne. Tvrdil, že hubne, protože býval silnější. Byla to jeho volba, kterou respektuji. Možná už se těšil za manželkou, která ho předešla. Ale to jsou jen moje domněnky.
Když jsem se dozvěděla, že je v nemocnici, poslala jsem mu dvě dálková léčení. Cítila jsem, jak silně a rychle se vždy napojil, a věřila jsem, že to ještě může být dobré. Ale bylo už pozdě – odešel následující ráno. A přesto… vím, že Rekonektivní léčení má hluboký smysl i v posledních chvílích života. Protože duše může odejít zharmonizovaná.
Někdy se dokonce stává, že člověk v hlubokém kómatu – po léčení nebo Znovu-napojení – na chvíli procitne. Aby se rozloučil. Aby mohl odejít v klidu. Smrtelnost je přirozenou součástí našeho života. A i když léčení nepřináší záruky, vím, že odejít v míru je to nejvíc, co si můžeme přát.
Odešel v harmonii
Na pohřbu se mě dva blízcí zeptali na léčení. Odpověděla jsem, že proběhlo – ale že asi bylo pozdě. Jejich reakce mě překvapila. Řekli mi: “My jsme si moc přáli, aby mohl odejít v klidu, bez bolestí. On by pobyt v nemocnici nezvládl – byl silný a hrdý muž.” V tu chvíli jsem pochopila, že Rekonektivní léčení bylo úspěšné. I když výsledek nebyl „záchranou“, přineslo to přesně to, co bylo potřeba – klidný a důstojný odchod.
To, co je léčivé pro jednoho, nemusí být to samé pro druhého.
Můžete dopřát harmonii i svým blízkým
Cítím smutek, ale zároveň vděčnost. Věřím, že když odložil nemocné tělo, je mu teď lépe. Mrzí mě, že jsem nepoznala příznaky dříve – možná bych mohla pomoci preventivně. Často totiž pozoruji, že lidé po léčení lépe zvládají psychiku, mění své myšlení, a někdy se dokonce harmonizují vztahy v rodině.
Rekonektivní léčení se dá provádět i na dálku. Harmonizuje podvědomí – takže o něm ani nemusíte nutně vědět nebo věřit v něj vědomě. Pokud chcete dopřát svým rodičům nebo blízkým tuto formu podpory, můžete je objednat níže.
